XXXIII. Dobřichovice povýšeny na městys
                  dne 9. července 1876.

Slavnostní výbor vynaložil největší péči o to, aby den povýšení za městys byl oslaven způsobem co nejokázalejším. Domy byly ozdobeny prapory, již den před tím v sobotu večer /VIII. července 1876./ vypáleno několik ran z hmoždířů, vše slavnostně osvětleno. Občanstvo s obecním výborem v čele se shromáždilo na břehu Berounky pod lipami u sochy sv. Jana. V neděli procházela hudba ulicemi a k deváté hodině se počalo scházet obecenstvo před úřadovnou, kde byli očekáváni zvaní hosté. V 10 hodin se seřadil průvod k slavnostnímu pochodu. V předu jízda na koních, za ní hudba, pak školní mládež, zdejší duchovenstvo, za ním političtí úředníci za Smíchova a ze Zbraslavi, spolek Javor, spolek vysloužilců a nesčíslný počet osadníků a hostí. Za hlaholu zvonů a hudby a střelby hmoždířů bral se průvod kol panského dvora hlavní ulicí do Karlíka, kde se odbývaly slavnostní bohoslužby. Po skončených bohoslužbách posvětil se dekret, jímž byly Dobřichovice městysem prohlášeny. Průvod se vrátil do Dobřichovic a v zámecké kapli se zapisovali čelnější účastníci do pamětní knihy, na jejíž první stránce vykreslit rada František Havlík dekret zlatými a barevnými písmenami. Slavnost skončila slavným Te Deum.
Od poledne měla být pořádána slavnostní hostina pro 200 osob v dobřichovickém parku, ale pro déšt se tam vkročiti nemohlo. Teprve k šesté hodině večerní se vyjasnilo a hosté se sešli. Na večer byl vypálen zdařilý ohňostroj. Na velkém prámu bylo sestaveno alegorické skupení, v dolejší části na Drahách znaky Čech, Moravy a Slezska. Bengálské světlo vše velkolepě osvětlovalo.
V pondělí za krásného počasí vystrojila obec hostinu chudým. Sešli se zase všichni za zvuku hudby, i školní dítky a slavnost trvala za krásného počasí až do noci. Oslava se vžila hluboko v mysl pamětníků a dlouho se o ní mezi všemi vrstvami občanstva mluvilo.